00. Úvod

Co se nevešlo:

Bohuslav Reynek *31. 5. 1892 -† 29. 8. 1971, Petrkov

básník, překladatel z němčiny a francouzštiny, kreslíř a grafik

Kristus na dvoře

Bohuslav Reynek se v Petrkově narodil, prožil zde podstatnou část svého života a ve své obraznosti sem zasadil mnoho biblických příběhů - Kristus byl ukřižován právě zde na dvoře, jak je patrné z jeho grafik. Mnoho se tu nezměnilo, jen stropy nejsou podepřeny kůly, aby se nezřítily, a omítka slunečních hodin na fasádě se už nedrolí.

Rodný kout Českomoravské vysočiny a hluboká víra byly pro Bohuslava Reynka dvěma konstantami, v nichž se odehrával jeho život.  V roce 1914 navázal spolupráci s nakladatelem Josefem Florianem ze Staré Říše. Staroříšský nakladatel Reynka oslovil v době, kdy ten hledal životní orientaci. Nesmlouvavý katolicismus rezonoval v mladém literátovi, jenž dokázal jít za svým méně nápadně než Florian, přesto však vytrvale. Psal poezii, překládal, ilustroval.


Florian Reynka upozornil i na prvotinu francouzské básnířky Suzanne Renaudové (1889-1964). Oba literáti se potkali osobně, začali si vyměňovat přátelské dopisy, načež český venkovan naprosto nečekaně požádal grenobelskou intelektuálku o ruku. Ta - snad vedena zlou předtuchou - dlouho váhala. Třicátá léta, kdy rodina, už obohacena o dva malé caparty, kočovala mezi letním Petrkovem a zimním Grenoblem, byla kompromisem přijatelným snad pro oba. Pak ale přišly události, které Suzanne natrvalo uzamkly ve studené kleci pustnoucího statku: smrt Bohuslavových rodičů a s tím přicházející povinnost spravovat rodinný majetek, nacistická okupace, příkrov komunismu... Suzanne - uvyklá na městský život a toužící publikovat - nesla tyto neblahé okolnosti mnohem hůř než její manžel. Nebylo to šťastné manželství.

Za druhé světové války přišel zábor, Reynkovi byli nuceni Petrkov pronajmout Němcům a později úplně opustit. Uchýlili se do rodiny nakladatele Floriana. Po válce se vrátili, jenže přišlo zestátnění. Reynek přišel zlovůlí rudého režimu o milovanou zahradu, o zvířata, o soukromí, trpěl řadu roků zničujícími vidinami. Rodině bylo povoleno bydlet jen ve vyhrazené části a pracovat jako dělník. Krmič prasat, pasák koz... Až do důchodu v roce 1957.

"Své úzkosti si transponoval do strašidel. Uviděl nějaký stín nebo uslyšel šustot - a hned se lekal. Měl moc těžké období, všude říkal, že vidí strašidla," vzpomíná básníkův syn Daniel. "Za ta léta se v něm všechny tlaky naakumulovaly a jeho paranoia pak trvala snad deset let. Chvílemi odeznívala, ale jakýkoli nový impuls původní stav hned nastolil. Proto ten věčný strach, reakce, které mohly kdykoli vypuknout," dodává. Ozvuky těchto hrůz lze nalézt v některých grafikách a básních.

Tímto stavem však životní příběh Bohuslava Reynka neskončil. Po letech mlčení se na sklonku života znovu pustil do práce. Jeho pozdní sbírka Odlet vlaštovek bývá - spolu s expresionistickým předválečnými texty - pokládána za tvůrčí vrchol.

Aleš Palán, Bohuslav Reynek, Reflex, 30.4.2014, reflex.cz, upraveno a kráceno

DOKUMENT O BOHUSLAVU REYNKOVI  Blázen jsem ve své vsi

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186292428-blazen-jsem-ve-sve-vsi/20456226264


Jan Zrzavý * 5. 11. 1890, Okrouhlice, Vadín - † 12. 10. 1977, Praha

Paříž, 1926
Paříž, 1926

5. listopadu 1890. Otec Jan, pedantský řídící učitel, a matka s kouzelným jménem Vilemína. Dětství v jeho podání - pohádky, loutková představení a čas strávený mezi knihami s Alšovými ilustracemi. Nepřekvapí tedy, že rád kreslil i maloval, navíc do vínku dostal veliký dar.
Toužil stát se malířem, ale na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze nebyl přijat, a tak se zapisuje na přípravné studium na soukromé malířské škole. Praha pro něj byla opojná, výstavy, divadla, koncerty. Dokonce uvažoval o herecké dráze, měl i literární ambice. V tuhle dobu vznikla jeho láska k literatuře, obdivuje Julia Zeyera. Na podzim 1907 se konečně dostane na vysněnou školu, seznamuje se s díly francouzských impresionistů, poslal několik svých obrazů na ukázku do Paříže výtvarnému kritikovi Camillu Mauclairovi. Když dostal povzbuzující odpověď, potají utíká alespoň na krátkou dobu do města umělců. Namaloval Údolí smutku a později vzpomíná: "Poprvé jsem poznal onu velikou radost nad stvořeným živým tvarem vyrvaným z chaosu podvědomí".Po dvouletém studiu na Uměleckoprůmyslové škole byl na konci školního roku vyloučen, není schopen přizpůsobit se výuce. V příštích letech se čtyřikrát neúspěšně pokouší o přijetí na Akademii v Praze. Neúspěch ho neodradí, stále maluje, Rozkoš, Astarté, Sestru Paskalinu, Zeyerovu zahradu. Snový symbolista. V roce 1911 na nátlak rodičů vstupuje do obchodní školy v Praze, setkává se s Bohumilem Kubištou. Vedou nekonečné rozhovory, až se ocitají na prahu kubismu.
Roku 1912 po neshodách s otcem definitivně odchází z domova do Prahy.
Zrzavého obraz Spící hoch byl v Kubištově recenzi prohlášen za nejlepší práci výstavy v pražském Mánesu. Pro tento obraz a na doporučení B. Kubišty je Zrzavý přijat za člena Mánesa. Jeho tvorba je v této době bohatá. Nejznámější jsou Zátiší s konvalinkami, Luna s konvalinkami, Biblická krajina, Krajina s květinou, Diana, Svatý Jan Miláček Páně.
Během první světové války vznikla díla Posedlost, Milosrdný Samaritán, Hoře, Utrpení, Dáma se závojem, Andělé,... Sbližuje se s Josefem Čapkem a jeho prostřednictvím i s V. Špálou.
V roce 1918 onemocněl tyfem, zrodilo se přátelství s malířkou Zdenkou Braunerovou, ale trpí depresemi. V této době maluje obraz Kleopatra I., Jitro.
V roce 1920 cestuje po Německu, pak navštíví Bretaň, severní Itálii. Maluje obrazy Krajina s mostem, Žebračka, Kleopatra II., Krucemburk, tvoří kresby k mnoha dílům českých autorů (ilustrace ke Kytici).
V roce 1930 žije v Paříži. Pravidelně vystavuje v Alšově síni Umělecké besedy. Vystavuje i v Brně a Ostravě. Navrhuje pro Národní divadlo výpravu opery Idomeneus W.A.Mozarta a další. V roce 1937 se vydal do Anglie.
Po rozčarování z mnichovské dohody přestal jezdit do Francie a věnoval se malbě krajiny svého dětství, Vysočině (Kaplička, Špejchárek, V České Bělé, Z Babic). Připravil výpravu pro Stavovské divadlo (C. Debussy: Ztracený syn) a Národní divadlo (G. Verdi: Rigoletto).
V období okupace nesměl veřejně vystavovat, protože nacistické úřady označily jeho tvorbu za "zvrhlé umění". Počátkem 40. let se více věnoval figurální tématice (Kleopatra II., Poutníci do Emauz, Sedící dívka, Zvěstování).
Po válce pobývá dva měsíce v Paříži a Bretani, jinak žije převážně v ústraní. Roku 1947 byl jmenován profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde působil do roku 1950. V roce 1948 vystavoval v Topičově salónu velký soubor kreseb z posledního období. Oficiální doktrína socialistického realismu ho vyloučila z příštích výstav, jeho dílo bylo pokládáno za neslučitelné s uměním socialismu. Věnuje se kresbě a prvotiskům. V těchto letech vznikly obrazy Biton, Studna v Karlachových sadech, Lodi v Le Fret, Červená bárka, Bretaňský přístav. Připravoval ilustrace k Shakespearovým Sonetům.V roce 1954 vychází Máj K.H.Máchy s jeho uhlovými kresbami, o rok později Shakespearovy Sonety s připravovanými kresbami, ilustruje paměti Julia Zeyera.
Od roku 1959 bydlí na Malé Straně na Nových zámeckých schodech.
Roku 1965 byl jmenován národním umělcem, připravoval ilustrace pro Hamleta W. Shakespeara a pro Seifertovy Verše o Praze. Mezi lety 1967 a 1969 dvakrát vycestoval do Řecka, tamní krajina a vůně antiky jej inspirovala k novým tématům.
12. října 1977 v Praze Jan Zrzavý umírá. Je pohřben na hřbitově v Krucemburku.

zdroj: Julie Kolocová, webmagazin.cz