10. Zrzavý - Divadlo

Co se nevešlo:

Symbolismus, dekadence a secese se dotkly tvorby Zrzavého jen okrajově, jejich reminiscence probleskuje však celým jeho dílem. Formálně mu byl nejbližší expresionismus a kubismus. Ve 20. a 30. letech vytvářel figurální kompozice i obrazy ze svých cest, v nichž usiloval zachytit vlastní vnitřní prožitek ze zobrazovaného objektu. Do tohoto období spadá i jeho první scénická výprava pro ND (Mozartův Idomeneus, král krétský). Ve scénických návrzích, ať realizovaných či nerealizovaných (Weber: Čarostřelec,1940; Škroup: Kolumbus,1942 aj.), vystupuje Zrzavý především jako mistr imaginativní a poetické malby. K převážné většině svých scénických výprav si navrhl i kostýmy v souladu s barevností a tektonikou dekorace. Jeho režijním partnerem byl nejčastěji Ferdinand Pujman, neboť malířsky kultivovaná osobitá scénografie Zrzavého byla věnována výhradně hudebnímu divadlu.

Praha, Národní divadlo, náčrtek opony (dekorace) pro inscenaci opery Idomeneus, král krétský (2), autor Jan Zrzavý, 1931
Praha, Národní divadlo, náčrtek opony (dekorace) pro inscenaci opery Idomeneus, král krétský (2), autor Jan Zrzavý, 1931

Náčrtky Jana Zrzavého k návrhu opony a scény k inscenaci opery W. A. Mozarta Idomeneus, král krétský pro Národní divadlo Praha, kresba tužkou na lístku z bloku, premiéra 5.XII.1931, dirigenti Otakar Ostrčil a František Škvor, režie Ferdinand Pujman.

Opony: Praha, Národní divadlo, náčrtek opony pro inscenaci opery Idomeneus, král krétský (1), autor Jan Zrzavý, 1931, motiv trojzubec
Opony: Praha, Národní divadlo, náčrtek opony pro inscenaci opery Idomeneus, král krétský (1), autor Jan Zrzavý, 1931, motiv trojzubec

Jan Zrzavý (1896-1977) vícekráte zasáhl i na pole scénografie, nikdy však způsobem tak zásadním jako jeho někteří generační vrstevníci. Na formování české moderní scény se nepodílel a zůstával věrný svému osobitému malířskému projevu.
K roku 1931 se zachovaly dvě kresby tužkou na listech z bloku malého formátu (19,5 x 11,5 cm) pro inscenaci Mozartova Idomenea. Jedna z nich je velmi ledabylá črta opony klasického typu, na níž je uprostřed zakreslen trojzubec obrácený hrotem dolů. Zato druhá představuje i v malém formátu velmi propracovaný náčrt sloupového sálu se sochou v čele, s dvojicí výrazných soklů. Scéna je lemována rozhrnutou drapérií opony po bocích i nahoře a působí spíše jako návrh scény než opony s iluzivním motivem drapérie.
Obě kresby dobře ukazují, že Zrzavý se držel tradičních postupů ve výstavbě scény. Konvenční typ opony byl pro něj samozřejmostí. To je ovšem mimo jiné podmíněno určením díla pro scénu Národního divadla. Opakující se motiv Poseidónova trojzubce má vztah k ději Mozartovy opery, odehrávající se na Krétě.

Práce na inscenacích Národního divadla v Praze:
Idomeneus, král krétský premiéra: sezona 1931/1932 - scéna
Elektra premiéra: sezona 1932/1933 - scéna
Starý král (Státní konservatoř) premiéra: sezona 1933/1934 - scéna
Žena a bůh premiéra: sezona 1936/1937 - scéna
Messinská nevěsta premiéra: sezona 1938/1939 - scéna, kostýmy
Večer C. A. Debussy premiéra: sezona 1938/1939 - scéna
Rigoletto premiéra: sezona 1940/1941 - scéna, kostýmy
Armida premiéra: sezona 1941/1942 - scéna
Hipolyta premiéra: sezona 1943/1944 - scéna
Viola premiéra: sezona 1943/1944 - scéna
Eva premiéra: sezona 1945/1946 - scéna
Messinská nevěsta premiéra: sezona 1945/1946 - scéna
Armida premiéra: sezona 1946/1947 - scéna
Eugen Oněgin premiéra: sezona 1946/1947 - scéna
Pozdvižení v Efesu premiéra: sezona 1946/1947 - scéna
Debora premiéra: sezona 1948/1949 - scéna
Eva premiéra: sezona 1949/1950 - scéna
Čertova stěna premiéra: sezona 1954/1955 - scéna
Orfeus premiéra: sezona 1959/1960 - scéna, kostýmy
Messinská nevěsta premiéra: sezona 1963/1964 - scéna
zdroj: http://archiv.narodni-divadlo.cz, amaterskedivadlo.cz